Jela jsem Tuloušem do Kadaně pře komisi. A když píšu komisi, tak myslím takovou tu opravdovou komisi, před kterou sedíte úplně sami. Ale já sama nebyla, měla jsem s sebou parťáka z ovčí vlny. Bylo mi trochu zase jako u státnic. Chvěly se mi ruce, třepal se mi hlas. Ale sypala jsem najednou informace o svým výrobcích z rukávu jako nikdy.
Zmínila jsem všechny úžasné vlastnosti ovčí vlastnosti ovčí vlny, jak pletu, kde pletu, kolik potřebuju materiálu a především, že ho nakupuji v rámci regionu. Myslím, že jsem komisi tak trochu utloukla svou láskou k materiálu. A věřte, že jsem přípravu vůbec nepodcenila, vzala jsem to pěkně ze široka a mám v malíku celou historii chovu ovcí a zpracovávání ovčí vlny na našem území. Bylo to vážně vzrušující získat pro svou tvorbu takový parádní kontext.
Tohle bez nutné dávky lásky k Tuloušovi nešlo. A proč to celé běželo tak trochu mimo mě? Kamarádka Kristýnka mi napsala a proč ho ještě nemáš, tady je odkaz a vyplň přihlášku. Musela jsem se párkrát kopnout do zadku a musela mě párkrát kopnout i Kristýna, ale přihlášku jsem odeslala. A ejhle…najednou jsem seděla pře komisí a bylo to. Těch 15 minut, kdy se komise radila ohledně všech zúčastněných toho dne bylo opravdu dlouhých, ale domů do Varů jsem si vezla krásný pocit a hlavně certifikát.
Mám z něj opravdu neskutečnou radost!
Mrkněte, jak to logu regionálního produktu sluší na nových dřevěných etiketách.