Pět let Tulouše – co mi podnikání přineslo a kam mě zavedlo

Když si dnes sednu a ohlédnu se za pěti lety Tulouše, vidím cestu, která nevypadala tak, jak jsem si ji představovala. Byla klikatější, náročnější – a zároveň mnohem bohatší na zkušenosti, setkání a překvapení, než jsem kdy čekala.

Jak to celé začalo

Na rodičovské dovolené jsem si plně uvědomila, že se nechci vracet do zaměstnání na osmihodinové směny. Přehodnotila jsem své dovednosti, zmapovala možnosti a v roce 2021 jsem začala podnikat. Situaci nahrávala i doba – covidová pandemie přinesla obrovský boom e-shopů a lidé měli potřebu si domov zkrášlovat a zútulňovat.

Původní plán byl jiný. Chtěla jsem vyrábět certifikované háčkované hračky. Jenže certifikace byla finančně náročná a háčkované polštáře, kterými jsem si na ni chtěla vydělat, se prostě neprodávaly. Přišlo zklamání – a potřeba znovu zmapovat trh.

Narazila jsem na gigantické pletené deky. Zamilovala jsem se na první pohled. A když jsem zjistila, že pár kilometrů za kopcem v Nejdku sídlí největší česárna ovčí vlny v Evropě, bylo jasné, že vše zapadlo jako kolečka hodinového stroječku.

Hořčicová deka, která spustila lavinu

Svou první deku jsem upletla v hořčicové barvě. Vyfotila jsem ji, sdílela na sociálních sítích a čekala. Reakce přišly jedna za druhou. Objednávky se začaly hrnout a já pletla dlouho do noci. Ruce bolely. Říkala jsem si, jestli jsem si nenaložila moc. Ale radost zákaznic, když si rozbalovaly balík, vždy vynahradila všechno.

Hned první rok byl úspěšný. A ukázal mi, že tohle má smysl.

Bezezbytkový přístup a ptáčci zpěváčci

Od začátku jsem si zakládala na tom, aby z výroby nezůstávalo nic zbytečného. Z odstřižků vznikají limitované drobné dekorace – sezónní ozdoby, vánoční ponožky, pletená velikonoční hnízdečka a moji milovaní ptáčci zpěváčci, kteří se stali malým hitem. Během prvních měsíců jsem jich prodala přes tisíc kusů. To byl asi nejintenzivnější výrobní maraton, který jsem zažila.

Dnes Tulouš tvoří deky, polštáře, giga pufy na sezení – jeden zabere i dvacet hodin práce – a celá řada sezónních dekorací. Každý kousek vzniká rukama. Každý kousek nese kus Tuloušova.

Tulouš mě zavedl mnohem dál

Podnikání mi přineslo víc, než jsem čekala. Nejen spokojené zákaznice a krásné výrobky – ale také příležitosti, které bych jinak nikdy nezažila.

Dnes působím jako kurátorka regionální galerie kreativců v Krajském inovačním centru Karlovarského kraje, kde propojuji komunitu tvůrců z celého regionu. V Inovačním centru INION zastávám pozici community manažerky. A v online redakci Kreativního Česka na Ministerstvu kultury zpracovávám aktuality z kulturně kreativního sektoru.

Spoluložila jsem organizaci Podnikatelky bez hranic, která v bezpečném prostředí podporuje podnikavost žen nejen v Karlovarském kraji, ale i na národní a evropské úrovni. Stála jsem za vznikem festivalu Alfa Ženy. Zúčastnila jsem se přeshraniční výstavy Bergschau v rámci Evropského hlavního města kultury Chemnitz 2025 a byla vybrána i do prestižní výstavy Werkschau.

A protože mi nikdy nestačí stát na místě – studuji MBA program a Alfa Ženy se staly tématem mé disertační práce.

Co mě na tom všem drží

Moje cesta nebyla přímá. Mám vystudovaného farmaceutického laboranta a bakalářská historicko-literární studia. Léta jsem pracovala v prodeji a psala reklamní texty. Tvoření mě provázelo celý život jako forma psychohygieny – sbírám techniky a dovednosti tak, jako jiné sbírají známky.

A vždy, když vejdu do místnosti, okamžitě přemýšlím, co bych vylepšila, přesunula, zkrášlila. Tím největším motorem celého Tulouše je má potřeba dělat svět kolem sebe barevnějším a příjemnějším místem.

Velkou oporou mi je manžel. Je autorem mého e-shopu, fandí mi ve všem, čemu se věnuji, a bez něj bych dnes nebyla tam, kde jsem. Živnostenský list byl jeho dárek k mým narozeninám – odvezl mě na úřad a zbytek je historie.

Pět let. A těším se na dalších pět.

Když jsem tehdy seděla s háčkem v ruce a přemýšlela, jestli to má smysl, netušila jsem, kam mě Tulouš zavede. Ale možná právě proto, protože to nebylo jisté, to všechno stálo za to.

Těším se, jaké další milníky, zkušenosti a setkání mi podnikání přinese.

O mém příběhu vyšel loni také článek v Deníku – pokud vás zajímá pohled zvenku, najdete ho tady.

→ Přečíst článek v Deníku zde: Gigantická deka z ovčí vlny jí změnila život

https://www.denik.cz/pribehy-a-rozhovory/stepanka-kolesnyk-pitterova-pleteni-deky.html

Zvu Vás do Tuloušova – vyberte si kousek, který vás osloví, zapadne do Vašeho domova, bude Vám dělat radost a budeme společně psát další kapitoly tohoto příběhu. 🤍